„Poslední Mohykánky“.
Tak nějak, s trochou nadsázky, bych se nebál označit paní ředitelku Mgr. Kateřinu Mannheimovou a její sedmičlennou skupinu učitelek a vychovatelek ze Základní školy Žabeň. A vede mne k tomu jediná věc.
Není žádnou zvláštností, že Základní školy pořádají tzv. „školy v zimní přírodě“. Podíváme-li se na internetové prohlížeče, najdeme spoustu odkazů a fotografií. Proč tedy o tom psát? S akcí, která proběhla v termínu od 13. do 17. února 2023 v překrásné krajině na hranici Slezských Beskyd, mají všechny jednu odlišnost a tou je selektivnost. Ano selekce dětí. Těchto pobytů v přírodě se účastní jen třídy jednotlivých ročníků, nebo děti, jejichž rodiče jsou schopny nadstandardní lyžařský výcvik zafinancovat. Ne tak pracovnice ZŠ a MŠ Žabeň. Tahle parta profesionálek se nezalekla výzvy uspořádat týdenní pobyt v přírodě s možností lyžařského výcviku pro celou školu! Všechny děti od první po pátou třídu, prostě celý první stupeň. A sehnat na to peníze… Všichni dospělí, kteří se pohybují v pedagogickém prostředí, ví, že mentální a fyzická odlišnost mezi 6-ti letým a 11-ti letým dítětem je nezměrná. Přesto vše fungovalo jako dobře namazaný stroj. Žádné velké hádky, žádné nadřazenecké chování starších vůči mladším, žádné naschvály. Samotný personál Horského hotelu Kozubová, který se na týden stal základnou a domovem dětí, nevěřil, jak se děti umí chovat. Každý každého ráno pozdravil, nebál se poděkovat, když k tomu nastal důvod. Samotného mě překvapovala dětská empatie vůči spolužákům navzájem, kdy po večeři probíhalo vyhodnocení dne a odměňování. Bylo znatelné, že paní ředitelka má v jejich očích vysokou autoritu. Ne tu poziční, že je „dospělák“ a ředitelka, ale tu lidskou, vrozenou. Bylo znát, že ji děti visí na rtech. Také nevím, zda ruční výroba „placek“, tedy odznáčků hodnotící NEJ jedničku, hrdinu, pomocníčka či spáče, je jejím nápadem, nebo někoho z pedagogického kolektivu, ale psychologický účinek to mělo na děti maximální.
Není také pochyb o zdravotním prospěchu tohoto pobytu v zimní přírodě. Byl jsem nemile zaskočen, jak vysoké procento dětí je, ve svém mladičkém věku, závislých na pravidelném užívaní medikamentů. Horský čerstvý vzduch jim určitě neuškodil.
Pokud se pozastavím u výběru místa konání pobytu dětí, mohou mít následná slova nádech protěžování, ale opak je pravdou. Paní ředitelce nelze nic vytknout. Ubytování na samotě, žádný provoz aut (už jen z toho důvodu, že po lesní zasněžené cestě vyjede k hotelu pouze k tomu uzpůsobené vozidlo). A to hlavní – lyžařský svah jen pro děti. Žádní cizí lidé. Prostě ráj pro výcvik. A ten slavil úspěch. Za 4 dny všechny děti, opravdu všechny, které se výcviku zúčastnily, samy svah zdolaly. Neuvěřitelné! Některé z nich stály na lyžích poprvé, a přesto dokázaly, že všechno, co kolektiv pedagogů ZŠ Žabeň dělal a dělá, mělo a má smysl.
Závěrem se chci ohlédnout zpět do minulosti a provést tak trochu srovnání, kdy jsem se v sedmdesátých letech minulého století, jako školák sám zúčastnil takových školních konceptů a měl to štěstí, že i já měl tak skvělou paní ředitelku. Jako jedna z mála školních vzpomínek na pedagogy mě utkvěla ta, kdy právě paní ředitelka, navzdory všem tehdejším osnovám a nepřejícím kolegyním, nás kluky nechala koukat na hokejový zápas mezi našimi hokejisty a hokejisty Kanady, a protože uměla francouzsky, překládala nám jména kanadských hráčů: pan Kytička, pan Kopeček apod. Je milé vědět, že i v dnešní zrychlené době plné přetvářky, nenávisti a honbou za mamonem osobního prospěchu jsou mezi námi lidé, kteří věří tomu, co dělají, snaží se k tomu vést i ostatní, zejména ty malé, snadno ovlivnitelné lidičky, kteří k nim vzhlíží.
Tímto chci poděkovat paní ředitelce a celému skvělému kolektivu pedagogických pracovnic ZŠ a MŠ Žabeň, který si kolem sebe vytvořila.
Mgr. et Bc. Vladimír Koutský
Fakulta zdravotnických věd UP Olomouc, lyžařský instruktor